Zdravím vás všechny! Jmenuji se Vladimír Krejčí a pocházím z města na jihu Čech, z Českých Budějovic. Je mi 29 let a studoval jsem na Pedagogické fakultě zde v mém rodném městě. V mém volném čase se snažím zabývat fotografováním. Miluji fotit přírodu a Urban/street (fotky v ulicích, kde se fotograf snaží zaznamenat nádech a atmosféru měst). Během svého focení rád cestuju. Snažím se zaznamenávat nejen čistě hotové snímky, ale také vše, co to obnáší. Kromě klasického stopování aut a hledání napětí na cestách neodmítám cestování prostřednictvím „vlastních“ prostředků. Občas si vezmu vlastní auto a zajedu si na letiště, kde se snažím zaparkovat a vyrazit na cesty.
Proč vlastně?
Samotným parkováním na letišti většinou začíná můj příběh. A jak jsem již říkal, tak se snažím o všechny tyto příběhy dělit. Tudíž tady chci zanechat další část mých příběhů. Příběhů z prostor parkovišť u letišť, které v sobě hodně příběhů ukrývají!
Bude toho vůbec dost?
Ano… Bude! Představte si, že na parkovišti letiště Václava Havla je něco kolem 3000 parkovacích míst. Už jen to velké číslo vám říká, kolik lidí denně může projít přes velkou betonovou placku s bílými pruhy, sloužícími k rozmístění aut, aby ostatním nepřekáželi. (Což stejně nikdy nepomáhá…)
Subjektivní nebo objektivní názor?
A o to tu jde. Stejně jako se říká: „100 lidí, 100 chutí“, tak bych to pro tento blog převedl do vhodnější podoby – „100 parkovišť, 100 naštvaných lidí“. Minimálně každý z nás zažil někdy nevhodný okamžik při parkování. A zrovna před odjezdem na dovolenou, kdy vám zbývá poslední hodina a půl do odletu a vy jste vystresovaní, že jste doma zapomněli vypnout plyn, tak to není úplně vhodné. Každému z nás se něco takového stalo a každý z nás se rád zasměje nad příběhy ostatních lidí. Proto je tu tento blog, který bude pojednávat právě o mých příbězích a nehodách!